Má být křesťan „otloukánkem“?


Bůh je dobrý, proto ukazuje lidem cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě. (srov. Ž 25,8-9)

V Bibli se často mluví o pokoře. To slovo dnes zní divně, naivně a mnohdy směšně.

A i já během svého života zjišťuji, že hledání skutečné pokory je velmi náročné. Během jejího hledání mě napadá mnoho znepokojujících myšlenek: Není pokora něco, co mě brzdí? Není to tak, že když budu pokorná, nikdy se nedočkám např. povýšení, protože to znamená, že se držím zpátky? Není to tak, že budu-li pokorná ve vztahu k druhým, tak to znamená, že jsem ochotná vše snášet a budu otloukánkem, na kterého si každý dovolí? Mohlo by se zdát, že ti, kteří jsou pokorní, jako by nebyli dostatečně průrazní, jakoby neměli ten pověstný drive nebo tah na branku, jak se dnes s oblibou říká.

Skutečná pokora ale neznamená, že budeme v tomto světě ztraceni. Neznamená to, že nemáme jít za naším cílem. Otázkou totiž je, co tím cílem vlastně je. Ocenění od našeho okolí? Honba za tituly? Dosažení nejvyššího postu v naší práci? Nebo je to touha jít skutečně po správné cestě, kterou nám ukazuje Bůh? Možná naší cestou není vše to, co nás v tomto světě láká. Nebudeme-li mít dostatek pokory, nikdy nenahlédneme, co je naším pravým cílem a úkolem.

„Brýle pokory“ nám umožňují vidět pravdivou skutečnost o nás, o našich dobrých vlohách a vlastnostech, ale i o našich úskalích. Bůh je dobrý a má s každým z nás láskyplné úmysly! A vybízí nás, abychom v pokoře realisticky hleděli na svůj život a na druhé. Nechme se Bohem vést a dojdeme skutečnému štěstí. On se o nás postará za každých okolností.

(Převzato z webu: Víra, křesťanství..)