Joshua Bell


Joshua David Bell * 1967 je americký houslista - houslový virtuóz, hudební pedagog, držitel Ceny Grammy.

Jarmila Štogrová: Pravdivý příběh (aneb opravdu poznáte umění, když se s ním setkáte?)

Na stanici metra ve Washingtonu DC se postavil muž a začal hrát na housle. Bylo studené lednové ráno. Hrál asi 45 minut Bachovy skladby. Během té doby, jelikož byla dopravní špička, prošly stanicí odhadem tisíce lidí, většina z nich cestou do práce.

Po třech minutách prošel kolem muž středního věku a všiml si hrajícího muzikanta. Zpomalil krok a na pár minut se zastavil, pak spěchal za svými povinnostmi. O minutu později dostal houslista svůj první dolar: nějaká žena mu hodila peníze do krabice a bez zastavení pokračovala v chůzi. Po několika minutách se někdo opřel o zeď a poslouchal, pak se podíval na hodinky a odkráčel. Evidentně spěchal do práce. Nejvíce pozornosti mu věnoval tříletý chlapec. Matka jej vlekla kolem, spěchala, ale dítě se zastavilo a dívalo se na houslistu. Nakonec jej matka postrčila, dítě pokračovalo v chůzi, ale celou dobu se za houslistou ohlíželo. Toto se opakovalo s několika jinými dětmi a všichni rodiče, bez výjimky, je nutili pokračovat v chůzi.

Za celých 45 minut hry se na chvilku zastavilo pouze 6 lidí. Asi dvacet mu dalo peníze, aniž by zpomalilo krok. Vybral 32 dolarů. Když skončil a nastalo ticho, nikdo si toho nevšiml. Nikdo nezatleskal, nikdo jej nepoznal. Nikdo nevěděl, že tím houslistou byl Joshua Bell, jeden z nejlepších hudebníků na světě. Hrál jedny z nejtěžších skladeb, které byly kdy složeny, na houslích za 3,5 milionu dolarů. Dva dny předtím, než hrál v metru, vyprodal Joshua Bell divadlo v Bostonu za průměrnou cenu sedadla 100 dolarů.

Joshua Bell Inkognito hra Joshuy Bella ve stanici metra byla zorganizována deníkem Washington Post jako součást experimentu o vnímání, vkusu a prioritách. Zadání bylo – zda na běžném místě v nevhodnou dobu: Dokážeme vnímat krásu? Dokážeme se zastavit a ocenit ji? Poznáme v neodpovídajících souvislostech talent? Jedním z možných závěrů tohoto experimentu je, že jestliže nemáme chvilku se zastavit a naslouchat jednomu z nejlepších hudebníků na světě, hrajícímu nejlepší kdy napsanou hudbu, kolik dalších věcí nám uniká?

(J. Bell předvedl incognito performanci 12. ledna 2007, hrál na stradivárkách z r. 1713. Experiment zorganizoval deník The Washington Post, popsán byl v dubnu 2007. Novinář Gene Weingarten byl za tuto akci a její analýzu oceněn Pulitzerovou cenou.)

(Převzato z časopisu „The Washington Post“)