Inspirace



Máme na internetu takové diskusní fórum, o víře, pro věřící i nevěřící, střety zde bývají tvrdé a diskutujeme už řadu let. A co se mi nestalo: nedávno jsem šel ke svému lékaři na ambulanci a odtud rychle skončil v nemocnici na jednotce intenzivní péče. Když jsem se poněkud vzpamatoval, dal jsem vědět svým věřícím přátelům a poprosil je o modlitbu. Ti to samozřejmě roznesli dál, a tak se zprávu dozvěděli i nevěřící přátelé. Jednu SMS konverzaci bych zde chtěl uvést, neb ji považuji za zcela originální. Přítel / ve zkratce Př/nechce být jmenován, aby neztratil své dobré „ateistické“ jméno.

A tak nebudu raději uvádět ani jméno svoje.

Př: „Zdravím Tě, kamaráde, věřím, že naší společné kamarádce promineš, že mi poskytla Tvoje číslo. Říkala mi po telefonu, že jsi v nemocnici, a chtěl jsem Ti jen napsat, že na Tebe moc myslíme a přejeme Ti skoré uzdravení. I přes naše rozdílné názory a generační rozdíl cítím k Tobě, stejně jako spousta dalších na fóru, určité pouto.

A věřím, že brzo budeš opět s námi.“

Já: „Příteli, tak se za mne pomodli. Modlitba ateisty má velkou moc.“

Př: „Jak ji mám odříkat? Co musí obsahovat kromě mého upřímného přání, abys byl v pořádku s těmi, kteří Tě mají rádi? Rád to udělám.“

Já:„Nic neodříkávej, zkus to tak, jako bys prosil tátu za svého bráchu.“

Př: “Otče, můj přítel …..potřebuje Tvoji pomoc, lásku a milost víc než kdy před tím. Nevšímej si mých pochybností o Tobě, když Tě o to vše pro něj žádám, ale pohleď mi do srdce.

Tam poznáš upřímnost mé prosby k Tobě za něho.“

Tak tohle byla první modlitba mého přítele-ateisty. Četl jsem ji několikrát a stále hůř jsem viděl. Jsem už starší člověk a slzy mi tečou někdy samy od sebe.

(Zaslala Věra Vášová)