Jeremiáš se zamiloval do velmi vysoké ženy



Každý večer ji po práci doprovázel domů
a každý večer ji toužil políbit. Byl však příliš
nesmělý na to, aby si o polibek řekl.

Jeden večer však konečně sebral veškerou
odvahu: „Směl bych tě políbit?“ Svolila. Jenže
Jeremiáš byl vzrůstem velice malý, a tak se oba
rozhlíželi kolem a hledali, na co by si stoupl.
Našli opuštěnou kovárnu a v ní kovadlinu,
která Jeremiášovi dodala právě tolik výšky, kolik
potřeboval.

Šli dál, a když už byli od kovárny tak na
kilometr daleko, ozval se Jeremiáš: „Nemohl
bych dostat ještě jednu hubičku, drahoušku?“

„Ne,“ rozhodla se. „Už jsem ti jednu dala. To pro
dnešek stačí.“

„A to mě tak dlouho necháš tu zatracenou
kovadlinu tahat jen tak?“

Závěr: Láska s sebou nese břímě a necítí žádnou zátěž.

/Převzato z knihy: Anthony de Mello SJ, „Modlitba žáby“ 1, str. 235/