Mnozí lidé si dnes myslí, že mají právo a nárok být šťastní


Před lety byla u zrodu Pastorálně terapeutické poradny v Olomouci. Dnes za psychiatričkou Jitkou Krausovou pro radu a pomoc přijíždějí věřící z celé Moravy, někdy i z Čech a ze Slovenska.

Sladké řeči o Bohu chybí
Lékařka s bezmála čtyřicetiletou praxí budí velký respekt. Přísný pohled a přesně volená slova, míří do živého. Pokud by někdo hledal v její Pastorálně terapeutické poradně nějaké sladké řeči kolem víry a falešnou zbožnost, tak by se hodně spletl.

Pro radu chodí laici i kněží
Jitka Krausová přijímá klienty ve své pracovně v sídle Arcibiskupské kurie v Olomouci. Pro radu a pomoc sem míří lidé z celé Moravy a někdy i z Čech či Slovenska. Jsou mezi nimi věřící laici, kněží, řeholníci, bohoslovci a civilní církevní zaměstnanci. Přicházejí nejen katolíci, ale také věřící z jiných křesťanských církví nebo hledající. „Měla jsem tu také židovku a buddhistu,“ prozrazuje psychiatrička. Poradna není určena pro nevěřící. „Nejsem psycholog a není to ani psychiatrická poradna. Nepředepisuji žádné léky. Pracuji hodně formou pastorální terapie. Vycházím z Písma, biblických základů a z duchovního pohledu. Poradna je určena pro dospělé mající různé psychické potíže, vztahové problémy, patologie víry, kam například patří skrupule, potíže plynoucí z falešného obrazu Boha a podobně. Nemohu zde řešit alkoholismus a jiné závislosti. Poměrně často ale pomáhám dospělým dětem alkoholiků. Nemohu suplovat psychiatrickou péči, nebo i některou odbornou psychologickou péči. Pokud je to zapotřebí, pošlu lidi za psychiatrem nebo psychologem, který nemusí být kolikrát ani věřící. Především je důležité, aby byl dobrý odborník. Je to stejné, jako když jdete k jinému lékaři. Rozhodně bude každému milejší, když bude vědět, že umí dobře diagnostikovat a léčit nebo operovat, než když víte, že se denně modlí růženec,“ tvrdí lékařka, o jejíž služby je velký zájem. Kněží, řeholníci, bohoslovci a církevní zaměstnanci se objednávají přímo u lékařky, ostatní se musí objednat prostřednictvím Centra pro rodinu arcibiskupství Olomouc. Čekací doba je pak různá. Záleží na vytížení terapeutky. Jitka Krausová totiž kromě poradny přednáší a vede exercicie pro laiky i zasvěcené osoby. Církevnímu soudu pak vypracovává posudky a dlouhé roky se také věnuje práci v projektu pro osamělé matky. O radu lze požádat i prostřednictvím mailu. Lze psát na krausova@arcibol.cz nebo krausova@email.cz

Potvrzení na zázraky nedává
Zpočátku docházelo ke kuriózním případům, kdy si někteří lidé pletli, k čemu je poradna určená. „Dojeli sem třeba až ze severu Moravy s těžkou poruchou páteře, protože chtěli jen katolického lékaře. V takovém případě jsem skutečně nemohla pomoci. Jiní lidé zase chtěli potvrdit, že jejich dítě bylo zázračně uzdravené ze srdeční nemoci, což jim kardiolog odmítl. Takové potvrzení samozřejmě nedostali ani ode mne,“ vzpomíná některé z úsměvných situací lékařka. Tvář jí ale zvážní, když mluví o staré babičce trpící Alzheimerovou chorobou, kterou její příbuzní v dobré vůli vláčeli z dálky až do Olomouce. Léčila se u svého psychiatra, ale oni chtěli věřícího odborníka. Byli přesvědčení, že na to má babička nárok, když chodila celý život do kostela. „Žádný takový nárok samozřejmě neexistuje. Takto nemocnému člověku dá stejnou pomoc věřící i nevěřící psychiatr,“ upozorňuje lékařka.

Roste závislost na pornografii
Většina lidí ale vyhledává pomoc převážně s psychickými problémy. „Pokud je to možné, poradím i v sexuálních problémech. Nebo je odešlu k jiným odborníkům. Velmi často jde ale o potíže, které sexuologové řešit nebudou, protože je už v dnešní společnosti považují za normu. Jedná se například o návykové sebeukájení a závislost na pornografii. Ta silně roste nejen u mužů, ale i u mladých žen. Jak z těchto problémů ven? To je vždy individuální. Je nutné hledat kořeny a terapii pak šít každému na míru,“ vysvětluje lékařka. Podle jejího mínění žijeme v době, kdy jsme obklopeni sexuálními podněty a pornografické stránky jsou vypracované tak, aby na ně byla vytvářena závislost. Lidem také chybí sebekázeň, askeze a preventivní ovládání, takže pak hůř odolají pokušení.

Lidé se řítí do neštěstí
V poradně roste také počet těch, kdo si zahrávají s okultismem, z čehož pak vznikají různá poškození. Nemusí jít přímo o magii, ale stačí, když se zapletou do některých takzvaných alternativních záležitostí. Nebezpečné jsou reiki i kineziologie. „Proč? Jejím prostřednictvím se sice mohou dočkat pomoci, ale dostaví se jiný problém. Konkrétně kineziologie má hodně výrazných úspěchů zejména u dětí. Uzdraví se například z pomočování či různých tiků. Vznikne pak ale třeba problém ve vztahu manželů či duchovní. Dobře to řekl irský spisovatel Clive Staples Lewis: „Proč by nám ďábel nevyléčil rýmu, když nám za to může dát rakovinu?“ Proč by nevyléčil cokoliv tělesného, když může nalomit naše duchovno, kdy místo důvěry v Pána budeme běhat po samospasitelství. Posuneme se směrem k nebezpečným metodám v úplně jiné myšlenkové a duchovní oblasti. Lidé se snadno řítí do neštěstí a důvěřují čemukoliv. Někdy jde o naprosto úžasné míchanice, kdy dotyčný chodí do kostela k příjímání a zároveň ctí nějakého jiného božského guru jako SaiBabu,“ poukazuje na některé negativní jevy Jitka Krausová.

Neznalost víry
Jde o věci neslučitelné s katolickou vírou, protože o ní věřící vědí velmi málo. „Běháme po pobožnostech, ale neznáme základy. Podle sociologických průzkumů věří mnoho katolíků i v reinkarnaci a řada z nich bere zmrtvýchvstání Ježíše Krista pouze za symbolické. Pokud lidé neznají základy, tak se nemůžeme divit, že jsou lehkovážní,“ tvrdí Krausová. A někdy nepřemýšlí i vzdělaní věřící. Psychiatr Max Kašparů někde psal, jak zasahoval i v klášteře, kde měli bible rozložené na určitých místech tak, aby odrušovaly geopatogenní zóny. Rušičky zón v bývalém semináři popisuje v jedné své knize i známý kněz Orko Vácha. Další metodou, jíž často podléhají i křesťané, jsou tak zvané Rodinné konstelace. Autor metody Bernd Heilinger v jedné ze svých knih přiznává, že se v ní získávají někdy poznatky nevysvětlitelné přirozenými prostředky. „Jestli něco není vysvětlitelné přirozenými prostředky, tak je to co? Odkud? Největší problém je, že si lidé myslí, když má něco výsledek, tak je to dobré. To je ale veliká, základní filosofická chyba. To, že má něco efekt, ještě automaticky neznamená, že je to dobré. A úsloví: Hlavně zdraví!“ také neplatí. Zdraví není nejvyšší hodnota, byť je důležité. Každý věřící by si měl uvědomit, že nemáme právo pomáhat si jakýmkoliv způsobem. Je to proti prvnímu přikázání. Stejně jako nemáme právo znát budoucnost a nechat si ji vyložit. V těchto případech prostě saháme do oblasti, která je absolutně mimo naši kompetenci. Je nebezpečná a je zapovězena,“ upozorňuje terapeutka

Duchovní boj
Pro církevní soud vypracovává Jitka Krausová posudky kvůli zneplatnění manželství. Podle potřeby pak pro arcibiskupství posudky v oboru démonologie. „Pokud někdo žádá exorcismus pro posedlost, měl by být vyšetřen věřícím odborníkem, který je určený biskupem,“ upozorňuje psychiatrička. V olomoucké diecézi tak tomu je. V posledních letech vzniká velký tlak lidí domnívajících se, že velkou část jejich problémů vyřeší exorcismus, nebo alespoň modlitby za osvobození. Někteří si tak nevědomě dělají alibi, když si myslí, že na sobě nemusí pracovat a stačí, aby nad nimi někdo vztáhl ruce a pomodlil se. „Já tato alibi bořím. Jsem škaredý člověk, když bořím tyto naivity. Ale je psáno, že pravda nás osvobodí, ne naivita. Samozřejmě, že nemám nic proti modlitbám za osvobození. Člověk na sobě ale musí především pracovat. Jak? Přirozenými prostředky i duchovně. Je třeba, aby se lidé poznávali, měnili a to bolí. Je to dřina. Do toho se málokomu chce. Mnozí si myslí, že je lepší, když se nad námi někdo pomodlí nebo odslouží mši svatou za rodové kořeny. To ale nestačí! Je to dlouhá duchovní práce, boj a bolest,“ upozorňuje lékařka. Vzápětí připomíná, že dnes chce jen málokdo slyšet, že duchovní život nejsou krásné emoce, kdy létáme nad zemí. Chtěli bychom mít jakési křesťanství zadarmo se zrychlenou zkratkou. „Samozřejmě, že nejsem proti modlitbám za uzdravení. Jsem ale proti tomu, když se stanou jediným prostředkem, nebo dokonce když nastoupí místo léků, diety, cvičení, práce na vztahu v manželství a tak dále,“ opakuje znovu svůj názor lékařka. Podle jejího mínění působí modlitba za uzdravení či za osvobození často jako katalyzátor. Urychlí proces, ale představa, že Bůh „odoperuje psychiku,“ by byla někdy i proti tomu, abychom skutečně rostli a byli svobodnými bytostmi, tedy proti našemu skutečnému dobru. Bez duchovního boje se neroste, to víme od prvních staletí církve.

Magické myšlení mívají i věřící
I věřící propadnou někdy magickému myšlení, představě, že určitá technika nebo metoda zajistí nadpřirozený úspěch. To se projeví třeba tak, že začnou běhat za léčiteli z různých směrů či těmi, kdo se za ně budou modlit a oni uvěří v jejich“ techniku“ modlitby. Pokud to nevyšlo u jednoho, půjdou za jiným a myslí si, že on se nad nimi pomodlí lépe, nebo dokonce že jiná mše svatá bude silnější. „Potom už je zřetelné, že tito lidé potřebují doplnit poznání a uzdravit víru,“ upozorňuje na úskalí terapeutka.

Nemáme právona trvalé štěstí
Naši předkové některé problémy, s nimiž dnes lidé do poradny přicházejí, neměli, nebo je měli méně často. Jiné, hlavně biologicky podmíněné, zůstávají stejně časté. „Co se týče manuální dřiny a bídy, je na tom dnešní člověk lépe. Většinou se tak nenadře, netrpí podvýživou a není padesátiprocentní úmrtnost dětí, jako tomu bylo třeba na Valašsku ještě na počátku dvacátého století. Neuvědomujeme si to, ale patříme v euroamerické civilizaci mezi v podstatě bohaté lidi. Mozek máme ale přeplněný informacemi, což ho zatěžuje. Jsou lidé, kteří nejsou schopni se rozhodnout mezi mnoha možnostmi výběru. Další se zase přetěžují, protože chtějí všechno stihnout, nebo chtějí být jedničkou, nebo být ve všem dokonalí, nechybovat, což je nemožné,“ upozorňuje Jitka Krausová. Velké zlo terapeutka vidí v tom, že se lidem dnes stále podsouvá, nač všechno mají právo a nárok. Navíc vzniká dojem, že být šťastný je norma. „To ale prostě neexistuje! Nikdo nám nezaručil, že máme právo být zde na zemi trvale šťastní a v pohodě a že jestli nejsem trvale šťastný a v pohodě, že je to něco patologického. Setkávám se s tím, že si lidé myslí, že mají jasné právo a nárok být nešťastní proto, že nejsou stále štastní. To je nesmysl! Nebo jiná představa, že existují jen dva stavy, jimiž je štěstí nebo neštěstí. Ale to jsou jenom vrcholy vlny! Mezitím je normální obyčejný všední život s drobnými vlnkami na hladině,“ připomíná psychiatrička.

Práce ji naplňuje
Na dotaz, zda by si znovu vybrala stejnou profesi, pokud by měla novou možnost volby, říká naprosto rozhodným hlasem, že ano. Přestože jde o povolání s mnoha těžkostmi a problémy, kdy se člověk setkává s mořem bolesti a někdy i zla, vidí v pomoci druhým lidem smysl a životní naplnění. „Mnohdy se ale setkávám i se skrytou krásou a velkým dobrem. I člověk s psychickými problémy, nebo dokonce s duševní nemocí, může být blízký Bohu a svatý. Některé potíže a nemoci, třeba biologicky podmíněné deprese, jsou stejně u nevěřících jako u křesťanů, laiků i řeholníků a kněží bez ohledu na jejich osobní zralost a hloubku víry a vztahu k Bohu. Bůh často použije právě tyto potíže a problémy nemoci jako materiál pro duchovní cestu. Jsem přesvědčená, že mi Bůh dal toto povolání jako dar,“ tvrdí při loučení Jitka Krausová, jejíž služby jsou v poradně věřícím poskytovány zdarma.

Jitka Krausová se narodila 16. listopadu 1952 v Teplicích v Čechách. Po maturitě vystudovala Lékařskou fakultu v Olomouci a později si udělala I. a II. atestaci v oboru psychiatrie. Pro obor se rozhodla už ve svých čtrnácti letech, kdy jezdila pomáhat tetě, která byla řeholní sestrou a starala se o duševně i tělesně nemocné lidi v Ústavu sociální péče v Teplicích nad Metují. Praxi začínala v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, kde pracovala pět let. Poté se stala primářkou v Okresním ústavu národního zdraví v Havlíčkově Brodě a od počátku devadesátých let byla primářkou v Ostravě Vítkovicích. V roce 2000 odešla ze zdravotnictví a začala pracovat jen pro církev. V roce 2001 byla u zrodu Pastorálně terapeutické poradny v Olomouci. Jitka Krausová vstoupila v devadesátých letech do Sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy, jehož členky žijí a pracují v celibátu ve světě. Později se souhlasem biskupa přešla do Řádu zasvěcených panen. Členky žijí samy a jsou poslušné diecéznímu biskupovi, který určuje způsob služby v církvi.

Pro dnes již zaniklý týdeník Naše adresa v roce 2010 napsala Lenka Fojtíková