Uvědom si, křesťane, svou důstojnost


Z kázání svatého Lva Velikého, papeže a učitele církve (+461)

Nejmilejší, náš Spasitel se dnes narodil. Radujme se! Kde se slaví narozeniny života, tam není dovoleno nechávat místo pro smutek. Tento život, když nás zbavil strachu ze smrtelnosti, přináší nám radost ze slíbené věčnosti.
Nikdo není vylučován z účasti na tomto nadšení, všichni mají tentýž společný důvod k radosti; neboť náš Pán, přemožitel hříchu a smrti, nikoho sice neshledal bez viny, ale přišel, aby všechny vysvobodil. Nechť plesá svatý, blíží se k palmě vítězství. Nechť se raduje hříšník, nabízí se mu milost. Nechť se vzchopí pohan, je volán k životu.
Boží Syn v plnosti času, stanovené podle nevyzpytatelného úradku Božího, vzal na sebe lidskou přirozenost, aby ji smířil s jejím tvůrcem. Tak měl být původce smrti ďábel poražen tou přirozeností, jejímž prostřednictvím zvítězil.
Plesající andělé při narození Pána zpívají Sláva na výsostech Bohu a oznamují na zemi pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení. Vidí totiž nebeský Jeruzalém vytvářený ze všech národů světa. Jak velkou radost nad tímto dílem nevýslovné Boží lásky má mít ve své nepatrnosti člověk, když se nad ním tolik radují ve své vznešenosti andělé?
Proto, nejmilejší, děkujme Bohu Otci skrze jeho Syna v Duchu svatém, že nás pro své velké milosrdenství miloval a slitoval se nad námi. I když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem, abychom v něm byli novým stvořením, jeho novým výtvorem.
Odložme tedy starého člověka s jeho skutky, a když se nám dostalo účasti na Kristově urozenosti, odřekněme se dřívějších způsobů života.
Uvědom si, křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské přirozenosti, nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z moci temnot a přenesen do světla a království Božího.
Svátostí křtu ses stal chrámem Ducha svatého. Nedopusť, aby tak vznešený host pro tvé špatné skutky od tebe odešel a aby tě ďábel znovu uvrhl do svého otroctví; neboť výkupným za tebe je Kristova krev.

(V čele církve stanul 29. 9. 440. Svědomitě postupoval proti všem bludům, vyskytujícím se za jeho pontifikátu. Zvláště bolestně jej zasáhl blud Eutycha (neuznávající, že Kristus je pravý Bůh i pravý člověk), který měl později za následek i krveprolití. Lev I. horlivě bránil primát sv. Petra proti Cařihradu i své město a dosáhl toho, že nedošlo k prolévání krve a k vypálení Říma.)