Z kázání svatého Lva Velikého, papeže a učitele církve (+461)


Křesťanská moudrost

Dále Pán říká: Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Není to hlad po ničem tělesném ani žízeň po ničem pozemském; ale tato lačnost touží po nasycení darem spravedlnosti a po uvedení do všech skrytých tajemství, přeje si být naplněna samým Pánem.
Šťastný duch, který si žádá za pokrm spravedlnost a prahne po takovém nápoji! Nedychtil by ovšem po něm, kdyby již něco z jeho lahodnosti neokusil. Když ale slyší, jak mu prorok říká: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý,dostává se mu už něčeho z této nadpozemské sladkostí a rozhořívá se láskou nejčistší rozkoše; přestal si cenit všech časných věcí a celý vzplanul touhou sytit se a opájet spravedlností. Pochopil zároveň, jak správné je ono první přikázání, které praví: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Vždyť milovat Boha není nic jiného než milovat spravedlnost.
A stejně jako se k této lásce k Bohu přidružuje zároveň láska k bližnímu, tak se i zde s touhou po spravedlnosti snoubí ctnost milosrdenství. Říká se tu proto: Blahoslavení milosrdní, neboť nad nimi se Bůh také smiluje.
Uvědom si, křesťane, důstojnost své moudrosti a snaž se poznat, jakými cestami a k jakému cíli jsi povolán. Milosrdenství tě chce mít milosrdným a spravedlnost spravedlivým, aby se tak Stvořitel zjevoval ve svém stvoření a aby v zrcadle lidského srdce zazářil Boží obraz, vykreslený v náčrtu následování. Víra těch, kdo o to usilují, se nezklame: dostaneš, co si přeješ, a bez konce budeš mít, co miluješ.
Skrze milosrdenství je ti všechno čisté; a tak se již dostáváš k blahoslavenství, které Pán zaslibuje vzápětí: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Je to veliké štěstí, moji milí, čeká-li na někoho takový cíl. A co to znamená mít čisté srdce, ne-li usilovat o ctnosti, o kterých byla dříve řeč? Čí mysl však může pochopit a čí jazyk vyložit, jaká je to blaženost vidět Boha? A přece to nastane, až bude proměněn způsob našeho bytí, až uvidíme ne jižv zrcadle či v náznacích, ale tváří v tvář samo božství, tak jak je, což nikdo z lidí dříve vidět nemohl. Co oko nevidělo, ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, to dostane skrze nevýslovnou radost věčného patření.