Křížová cesta Jozef Porubčan


Věř a pojď – úvodní modlitba

Můj Bože, tak často mám pocit, že je všude kolem mě tma a já těžko hledám cestu svého života. Cestu, po které se mám vydat. A tu přichází Ježíš a podává mi ruku:
„Věř mi a pojď! Já tu cestu znám. A abych věděl, jaká je to cesta, dodává:
„ Kdo chce jít za mnou, ať vezme každý den svůj kříž a následuje mě. Můj život může být tedy křížovou cestou. Srovnejme ho s tou Ježíšovou, abych věděl, jestli jdeme správně a kam vlastně jdeme.

“Můj Bože, nauč mě být upřímný. Upřímný k Tobě druhým i sobě.“

1. zastavení – Ježíš je odsouzen na smrt - Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme
Odsoudili Ježíše –i nás budou lidé soudit. Jak jinak by to mohlo být, když mám za ním nést svůj kříž. Lidé nás budou nazývat pomatenci, nepřátelé života, tmáři, naivky. Strašné! Jenže Ježíše odsoudili nevinně. Jsme si jistí, že se to dá říci i o nás?

Ať mě soudí, můj Pane, pro cokoliv, jenom ne proto, že jsem vinen!
Srdce Ježíšovo, až k smrti poslušné, smiluj se nad námi!


2. zastavení - Ježíš přijímá kříž - Klaníme se ti, Pane Ježíši…
Ježíš bere na sebe svůj kříž – i my ho máme brát na sebe den co den. Jsme si v tom podobní?
Bojím se, že ne. Porovnejme jen jeho lásku s naším vzdorem, neochotou, reptáním i rouháním, když nás potkají těžké zkoušky.

Bože můj, bojím se. Bojím se, že jsem vinný. Odpusť mi, když nesu svůj kříž bez lásky!
Srdce Ježíšovo, plné dobroty a lásky, smiluj se nad námi!

3. zastavení - Ježíš padá pod křížem poprvé - Klaníme se ti, Pane Ježíši…
V pádě jsme si podobní. I my tak často padáme. Když však pohlédnu na Ježíše, jak zkrvavenou rukou hledá něco, oč by se mohl opřít, aby za každou cenu vstal, mám strach. Bojím se, že v tom se vůbec nepodobáme. Naše neochotné, nervózní vstávání, provázené často hněvem a nadávkami – to se skutečně Ježíšovi nepodobá.

A přece se ti chci, Ježíši, podobat, protože jinak by byly všechny moje pády a vstávání zbytečné.
Srdce Ježíšovo, trpělivé a tolik milosrdné, smiluj se nad námi

4. zastavení - Ježíš se potkává se svou matkou - Klaníme se ti, Pane Ježíši…
My možná také potkáváme ve svých bolestných chvílích milovaného člověka, který je jako Marie. Jen nevíme, jestli je naše láska dost velká, abychom si i v tak hrozné chvíli, jako je cesta na popraviště – bez jediného slova – jen důvěrným hlubokým pohledem dokázali říct tolik jako oni a společně nesli mlčky dál svou bolest.

Kéž bych měl odvahu, můj Pane, hledět k takovým vrcholům lásky, jakou se ve chvílích největšího utrpení milovali Ježíš a Jeho Matka.
Srdce Ježíšovo, stvořené Duchem svatým v lůně panenské Matky, smiluj se nad námi
.

5. zastavení - Šimon Kyrenský pomáhá Ježíšovi nést kříž - Klaníme se ti, Pane Ježíši…
Kdo to pochopí? Ten, který jiným pomáhal nést jejich bolesti, si cestou na popraviště nechal z donucení posloužit. Bylo to ponížení? Dovolit druhému, aby mi ulehčil v mém trápení, i když to dělá nerad, vyžaduje od nás důvěru a hlubokou pokoru.Vždyť skrze jiné Šimony k nám přichází sám Pán.

Milostivý Bože, tak moc bych chtěl být dobrým člověkem, ale jsem slabý. Pomoz mi milovat pokornou láskou i ty, kteří mě nepřijímají.
Srdce Ježíšovo, nekonečná pokoro a lásko, smiluj se nad námi.


6. zastavení - Veronika utírá Ježíšovi svou rouškou tvář - Klaníme se ti, Pane Ježíši…
Nechtěla být hrdinkou. Chtěla jen trochu ulevit v bolesti, projevit trochu něžného citu a tiše říct, že miluje. Podala Ježíšovi roušku a v té chvíli se to stalo. Její nenáročná skrytá láska otiskla na plátno Kristovu tvář. A od těch chvil se tato tvář zjevuje v každé, i té nejskromnější, lásce.

Trpící Ježíši, prosím Tě o tu citlivou skromnou snahu projevit aspoň trochu lásky všem, kteří po ní mlčky volají. Umět vyslovit třeba jediné slovo, které pozvedne. Kéž v každém projevu lásky vidím stopy tvé tváře.
Srdce Ježíšovo, tolik citlivé a chápající, smiluj se nad námi!


7. zastavení - Ježíš padá po druhé - Klaníme se ti, Pane Ježíši…
I nám se ty pády opakují. Kolik pokory, kolik odhodlání, kolik vytrvalosti a lásky potřebujeme, abychom se nikdy nevzdávali a neřekli si: „ Dost, už nemůžu dál, nemám už síly, ať se děje co chce, vzdávám to!“ Abychom toto nikdy neudělali, musíme jasně vědět, kam jdeme a proč do cíle musíme dojít. Na konci každé správné cesty nás přece čeká Boží náruč.

Chtěl bych mít, Ježíši, Tvou důvěru a vidět světlo na konci každé mé cesty: pomoz mi, aby mě pevná víra v tvá zaslíbení pomohla vždy vstát a jít dál.
Srdce Ježíšovo, touho věčných výšin, smiluj se nad námi!


8. zastavení - Ježíš napomíná plačící ženy - Klaníme se ti, Pane Ježíši…
Každý z nás opakovaně viděl, jak po tváři jiných lidí, ale i našich v nejtěžších chvílích života stékají slzy. Vždyť i Ježíš plakal. Plakal za pravdu, kterou hlásal, pravdu tak důležitou, ale tak často zapomenutou.
Neplakal proto, že nesl těžký kříž, ale proto, že člověk nemiluje druhého člověka!

Bože můj, Ježíši Kriste, nedopusť, abych na tuto tvoji zjevenou pravdu nikdy nezapomněl. Ani ve chvílích štěstí, ani v bolestech ponižování.
Srdce Ježíšovo, moudrosti nekonečná, smiluj se nad námi.


9. zastavení - Ježíš padá po třetí - Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti…
Padáme, vstáváme a zase znovu padáme a vstáváme. Takový už je náš život. Bylo naše povstání vždy z lásky ke druhému člověku? Nebo v něm byla touha po uznání? Ponechejme na Tom, který nás bude jednou soudit.

Prosím Tě, Pane, kéž je láska jediným motivem všech mých skutků.
Kéž jsou tvá slova o lásce k tobě, k bližnímu i sobě samému zapsána hluboko v mém srdci.
Srdce Ježíšovo, hořící ohnisko lásky, smiluj se nad námi!


10. zastavení - Ježíš je svlečen ze šatů - Klaníme se ti, Pane Ježíši…
Mít bohatství celého světa a nechat se o všechno obrat, až do úplné nahoty, tomu se lidským pohledem říká hloupost.
Ale Ježíš nebyl hloupý, ale jediný moudrý. Dobře věděl, že v jeho učení mají věci takovou hodnotu, nakolik pomáhají růstu vzájemné lásky.

Ježíši, prosím, připomeň mi, když budu mnohé ztrácet – zdraví, své drahé, své možnosti…abych nepropadl sebelítosti, ale věřil, že mi vždy zůstává tvá nekonečná láska. A ta jediná má cenu!
Srdce Ježíšovo, nasycené potupami, smiluj se nad námi!


11. zastavení - Ježíš je přibit na kříž - Klaníme se ti, Pane Ježíši…
Každý z nás se dočká smrtelné agónie. Bude podobné té Ježíšově? Budeme prožívat samotu a úzkost nebo budeme s láskou myslet na své bratry a sestry? Budeme mít sílu odpustit v poslední chvíli těm, kteří nás trápili až k smrti? Bez toho nemůžeme pokojně odevzdat svůj život Otcovi!

Dej, Bože, abych obstál v této poslední chvíli. Pomáhej nám, abychom se tomu učili už teď za svého života.
Srdce Ježíšovo, pro naše hříchy a neodpuštění trýzněné, smiluj se nad námi!


12. zastavení - Ježíš umírá na kříži - Klaníme se ti, Pane Ježíši…
Přichází smrt – to je ticho a pokoj. Aspoň nám se to tak jeví. Je to tak opravdu? Nebo přece jen ve svém umírání objevíme odumření zrna, v kterém klíčí nový život? Na ničem tolik nezáleží, jako právě na tomto. Bez víry v nový život by byla celá moje těžká životní křížová cesta jen velkým omylem, zbytečností a nesmyslem.

Můj Ježíši, nauč mě bezmezné důvěře v každé tvé slovo.
Srdce Ježíšovo, kopím proražené, smiluj se nad námi.


13. zastavení - Ježíš je sňat z kříže a položen na klín své matce - Klaníme se ti, Pane Ježíši….
Možná i nás po smrti ještě někdo obejme, pohladí rukou, políbí. Možná to bude z upřímné lásky. Je potřebné, abychom už i dnes v sílu této lásky až za hrob věřili, učili se jí a předávali dál. Věřili, že smrtí přecházíme do lásky nekonečně větší.

Nedopusť, můj Bože, abych o této lásce ani na chvíli nezapochyboval.
Srdce Ježíšovo, naplněné zachraňující věčnou láskou, smiluj se nad námi!


14. zastavení - Ježíšovo mrtvé tělo kladou do hrobu - Klaníme se ti, Pane Ježíši…
Hroby se nerozlišují podle pomníků, ani ne podle jmen, co jsou na nich napsané. Hroby se liší podle naděje, která se v nich tají. V jediném Ježíšově hrobě byla utajená naděje pohřbených všech věků.

Prosím tě, Kriste Spasiteli, ať se i můj hrob podobá tvému - právě v této bezmezné naději na vzkříšení.
Srdce Ježíšovo, naděje všech umírajících, smiluj se nad námi!


Závěr:
Neseme svůj kříž za Ježíšem tak, jak nám to radil? Je toho mnoho, v čem se mu na té cestě nepodobáme. Nejsme nevinní, neumíme trpět a milovat jako On. A jak málo věříme, že jako jeho, i naše křížová cesta vede do nového, krásného života. Ale On to ví a znovu a znovu nám všechno odpouští a opakuje. „Věř mi a pojď!“
Přijímám, Pane, podanou ruku a jdu.
Věřím, že mě očistíš od mé viny.
Věřím, že mě naučíš víc milovat.
Věřím, že mě život, kterýs mi přislíbil,
strhne do tvého náručí.


AMEN!